Úvod > Historické sbírky > Obraz Jana Opolského

Obraz Jana Opolského

Obraz, olejomalba básníka Jana Opolského „Svatební dvojportrét – Jan Opolský s chotí“.

Městské muzeum v Nové Pace má ve svých sbírkách řadu předmětů, které dokumentují významné výtvarné tradice města. V Nové Pace se narodilo mnoho výtvarných umělců, ale já jsem pro vás vybral obraz, který namaloval básník a spisovatel Jan Opolský (15. 7. 1875 N. Paka – 20. 5. 1942 Praha), od jehož úmrtí letos uplyne 65 let. Literární historici dost často mylně uváděli, že se básník Jan Opolský vyučil malířem pokojů. Není se co divit, těžko mohli pochopit, že se někdo mohl vyučit malířem obrazů, ale v Nové Pace to zase tak zvláštní nebylo. Vedle proslulé sochařské a řezbářské dílny Antonína Suchardy mladšího byly v Nové Pace ještě dvě malířské dílny. Akademický malíř Václav Kretschmer (1849 – 1921) měl dílnu v ulici Komenského v Nové Pace (později zde bylo pekařství Militkých, dnes dům již nestojí). V dílně se vyučilo mnoho později zdatných, ale i slavných malířů. Jejich obrazy jsou v mnoha kostelech a rodinách po celých Čechách. Na zakázku tvořili i ikony, které byly prodávány do Haliče a na Ukrajinu. Je třeba říci, že učňové prošli od kresby vším. Až později se ukázalo, na co je kdo šikovný. Jeden uměl ruce, další drapérie, jiný obličeje.... Život v malířské dílně nejlépe vyjadřuje záznam písně od Emanuela Jankovce z roku 1942:

„Je to smůla na tom světě
jako já, malířem být,
ve dne, v noci, v zimě, v létě
mazat plátno, barvy třít.
Mně již tatík v malování
v mládí mnohou lekci dal,
jako kluka bez váhání
klackem záda maloval.
Je to smůla žíti přec,
lepší se má krejčí, švec.
Naše strava: vody džbánek,
bandory a dalamánek.„

V malířské Kretschmerově dílně se mimo jiné zručné malíře vyučil nejen básník Jan Opolský, ale i Karel Havlata, Bohuslav Číla (autor kopie kalendária Josefa Mánesa na Staroměstském orloji), Josef Picek. V dílně akademických malířů Ant. Mühla (1856 – 1905) a jeho syna Josefa Mühla (1877 – 1938), která byla v Nové Pace v dnešní ulici Mikulášské, se vyučil mimo jiné Jan Mádle a Otakar Číla.

Jan Opolský napsal o svém působení v malířské dílně Václava Kretschmera báseň:

A třel jsem kobalt, bělobu, krev benátskou a okry,
k té škále barev lhostejný, však námahou jsa mokrý.
Všech dílen, co jich v světě je, ta dílna byla vzorem,
neb co se dalo malovat, to mastili jsme skorem.
My robili jsme landšafty a portréty, jež měly tu vlastnost, že jsme obětí svých nikdy neviděli.
My malovali ikony i žánry, jež jsou k tomu,
by krášlily svým humorem zdi měšťanského domu.
My tenkrát všechno uměli a mám na to dost svědků,
že překrásná už Madona tak stála u nás pětku.
My malovali Amory. A zátiší. A báby, a fortel měli na plátně tak jako na hedvábí.
No universum hotové, se dalo prostě říci
a dřeli jsme to od kusu tak jakou soustružníci.

Básník Jan Opolský jistě přeháněl. Dnes obrazy z obou malířských dílen vidíme trošku jinak. Mají své neopakovatelné kouzlo. Abych se ještě vrátil k samotnému svatebnímu dvojportrétu. Jan Opolský maloval obraz asi podle svatební fotografie. Byl zajímavým a velkým básníkem, ale fyzicky byl prý subtilní a menší postavy. Jeho žena byla rozhodně vyšší, ale náš básník – malíř si s touto skutečností, jak vidíte, uměl mistrně poradit.

Autor: Miloslav Bařina