Úvod > Historické sbírky > Ševcovské kopyto

Ševcovské kopyto

„Ševcovské kopyto„

Naše muzeum sbírá a uchovává i věci, které byly kdysi běžné, ale dneska je takřka nikdo nezná. Mezi ně patří i ševcovské kopyto, které vám představujeme na snímku Jiřího Čejky. Nová Paka byla skutečně městem „šeucouským„ a vedle předení a tkalcování patřilo mezi nejdůležitější řemesla. Už si ani neuvědomujeme, že vyslovení nadávky „Ty seš ale kopyto„ nebo „Dostaneš potěhem„, „Kulíš voči jako floky z bot„, „Budeš sedět na verpánku„, atd. souvisí s obuvnickým řemeslem. Musím ovšem napsat, že ševcovské kopyto bylo dřevěnou formou pro vytváření nových bot z kůže. Tyhle nové boty dělali novotníci či nováci. Ti , kteří obnošenou obuv opravovali (ševci obuvi vetché), byli nazývání vetešníky nebo prťáky. Potěh byl kožený pás (něco jako opasek), který měl švec pod chodidlem a nahoře na koleně pod něj podstrčil botu, aby mohl třeba flokovat(floky byly dřevěné kolíčky), nu a verpánek je dřevěné stolička, trojnožka, na které švec seděl.

„Novopačtí šeuci„, to byl ovšem pojem. Podobně jako v jiných místech Podkrkonoší byl nejpočetnějším cechem cech ševcovský, o jehož založení usiloval již po roce 1563 Mikuláš Trčka z Lípy. Pačtí ševci nesmírně milovali Albrechta z Valdštejna. Víte proč ? Nu, přece byli hlavními dodavateli obuvi pro jeho vojsko. Po třicetileté válce nastal na kratší dobu jejich úpadek, ale později se „packý šeuci„ stávají prakticky na tři sta let nejznámějšími v širokém okolí. Svými levnými výrobky zaplavovali trhy v celém podhůří a o Nové Pace se často hovořilo jako o „šeucovském městě“. Například v dnešní Havlíčkově ulici bydlel švec snad v každém domě a v době slávy se počítalo, že hadů (jak se tady ševcům říkalo) bylo asi na sto. Ve 30. letech 20. století však jich bylo ve Společenstvu obuvnickém pouze třicet a rozvojem monopolní výroby jejich počet dále klesal. Snažili se zachránit specializací na výrobu vysoce kvalitní ruční obuvi nebo jednoduché obuvi pro domácnost. O celkové situaci dost vypovídá přípis Společenstva obuvníků Tělocvičné jednotě Sokol, která provozovala kino v sokolovně. Ševci v ní píší, že jsou také sokolové a žádají, aby nebyla promítána reklama Bati. Sokol vysvětluje, jaký příjem z reklamy má, a doporučuje packým ševcům, aby též používali světelných reklam. Jak to dopadlo si umíme představit.